Otevřená kuchyně s obývákem. Je skvělý nápad, nebo zbytečné trápení?
Otevřená kuchyně s obývákem. Je skvělý nápad, nebo zbytečné trápení?
Doby, kdy se kuchyň skrývala za dveřmi jako něco „provozního“, jsou dávno pryč. Dneska chceme vařit, mluvit, žít. A nejlépe všechno najednou. Otevřené kuchyně propojené s obývákem se staly symbolem moderního bydlení. Ale i když vypadají skvěle na Instagramu, v reálu to může mít i svoje ALE.
Obsah článku:
Co na tom lidi milují?
Jednoznačně pocit propojení. V kuchyni vaříte, ale zároveň slyšíte, co si povídají hosté v obýváku. Dohlédnete na děti, pokecáte s partnerem, sledujete film a stíháte míchat omáčku. Prostor působí větší, vzdušnější a otevřenější. Zmizí zbytečné příčky, víc se dostane světla. A když se to dobře navrhne, může z toho vzniknout příjemné „srdce domova“, kde se žije naplno – žádné uzavřené kouty, ale jeden funkční celek.
Pro menší byty je to navíc často nutnost. Samostatná kuchyň a obývák by v paneláku znamenaly dvě malé komory. Otevřením prostoru získáte nejen optické zvětšení, ale i praktickou variabilitu. Ostrov, jídelní stůl, gauč... všechno může navazovat přirozeně, pokud to drží vizuální styl.
A co vás může u otevřené kuchyně štvát?
V první řadě pachy. Digestoř je základ, ale ani ta nejlepší nezvládne úplně všechno. Pokud často vaříte, smažíte nebo pečete aromatická jídla, připravte se na to, že si „vůně“ dají kolečko po celém bytě. Stejně tak zvuky – otevřený prostor přenáší vše. Myčka, konvice, puštěná televize a do toho partner na telefonu? Ne vždy to ladí dohromady.
Další úskalí je pořádek. Kuchyň nejde zavřít a nechat tam po večeři spoušť. Všechno je na očích – a pokud patříte mezi ty, kdo si potřebují odpočinout ve vizuálně čistém prostoru, může vám to po čase lézt na nervy.
A pak je tu nábytek. Umístit sedačku tak, aby nebyla nalepená na troubu, vyřešit úložné prostory, najít hranici mezi kuchyní a obývákem. Není to snadné. Když zóna není dobře navržená, může prostor působit rozháraně nebo nedokončeně.
Kdy to dává smysl. A kdy už ne? Otevřená kuchyně je skvělá pro ty, kdo chtějí být v kontaktu. S rodinou, s návštěvami, se životem. Funguje výborně tam, kde se nevaří na tři chody každý den a kde lidem nevadí lehká improvizace. V menších bytech umí zachránit dojem z prostoru. Ale ve chvíli, kdy toužíte po klidu, oddělených funkcích a jasně definovaných zónách, nebo máte velkou domácnost s častým provozem, stojí za zvážení kompromis. Třeba polopříčka, posuvné stěny nebo prosklené panely.
Co si pohlídat, když do toho jdete?
Především výkonnou digestoř. Nejen silnou, ale i tichou. Uspokojivé řešení hluku a pachů je základ. Dál pomáhá optické zónování. Třeba jiný typ podlahy v kuchyni a obýváku, jiný styl osvětlení, nebo zvýrazněný ostrůvek, který prostor přirozeně rozdělí. A rozhodně myslete na úložný prostor – žádné otevřené police plné věcí, ale spíš uzavřené skříňky, čisté linie a co nejméně vizuálního šumu.
##PRODUCT-WIDGETS-35226##